Ostravská kolekce malých kočkovitých šelem je největší v České republice. Jsou zde zastoupeny šelmy téměř ze všech koutů světa.
Serval stepní (Leptailurus serval) pochází z Afriky a je výborným lovcem ptáků, kteří tvoří spolu s hlodavci jeho hlavní potravu. K vyhlédnutému opeřenci se nepozorovaně přiblíží a když pták vzlétne, serval za ním bleskurychle vyskočí (i tři metry) a zachytí jej v letu.
Kočka divoká (Felis silvestris) byla u nás vyhubena již v 19. století. V posledních 20 letech byla opět vypouštěna do naší přírody, ale hlavní překážkou pro její úspěšné přežití je přítomnost zdivočelých domácích koček, se kterými se bohužel kříží.
Kočka rybářská (Prionailurus viverrinus) je výrazným příkladem toho, že i kočky mohou mít rády vodu. Mezi její potravu totiž patří např. ryby, žáby, měkkýši či korýši, za kterými se bez obav vydává do mělké vody.
Dalšími druhy koček, které zde můžete vidět je asijský manul (Otocolobus manul). Americký kontinent pak zastupují jaguarundi (Herpailurus yaguaroundi) a kočka slaništní (Oncifelis geoffroyi).
Irbis (Uncia uncia) neboli levhart sněžný je v expozici malých koček výjimkou, jelikož se jedná o velkou kočkovitou šelmu. Obývá vysokohorské oblasti střední Asie. Zdržuje se ve výši 2000-3000 m n.m., v létě vystupuje až do 6000 m n.m, v zimě pak sestupuje za potravou do 1500 m n.m. Životu v horských podmínkách je dobře přizpůsoben: má velmi hustou srst (v zimě až 6 cm dlouhou), osrstěné a široké tlapy (usnadňující pohyb na sněhu). Díky poměrně dlouhým zadním končetinám dokáže skokem překonat vzdálenost přes 10 m. Dlouhé skoky vyrovnává neobyčejně dlouhým a huňatým ocasem. Irbis je patří k ohroženým druhům - je loven pro kožešinu a pronásledován farmáři, jelikož v důsledku ubývání jeho přirozené kořisti loví i domácí zvířata.
Víte, že...
... na rozdíl od velkých koček (např. tygr nebo lev) mají malé kočky málo pohyblivý hrtan, který způsobuje jejich neschopnost hlasitě řvát, proto se jejich zvukové projevy omezují na syčení a předení
